(...netitulkuju.)
9. dubna 2010 v 12:40 | Ajja Pensivell
|
~ s vodkou v krvi
Arrrgh, dá se říct, že... tedy, spíš - chtěla jsem tu mít nějaký článek z roku 2009. Hmmm. No way.
1.kapitola: Tady se ale vážně nedá spát!
5. března 2008 v 17:21 | Ajja Pensivell
|
+Game over
"CRRRR..."
Musím konstatovat, že prostě nechápu toho magora co vymyslel, že budeme, jako my, studenti vstávat v pondělí ráno do něčeho tak stupidního a primitivního jako je škola. Vždyť ho muselo napadnout, že je to blbost tisíciletí... Ten člověk měl určitě nějakou zhoubnou žížalu v mozku, místo hlavy tykev a na nose okurku. Ovšem neměl bych diskriminovat zeleninu. Jednoduše řečeno: Ten člověk byl pěknej idiot.
8, Polibte mi všichni prdel...
25. února 2008 v 23:12 | Ajja Pensivell
|
+ Teplá Dracovo náruč
Tahle povídka mi připadá jako čím dál větší blbost... no, to je jedno. Užijte si to, bez nebo s dvojsmysly, nezáleží mi na tom, je to na vás. Omlouvám se, že je to tak pozdě, omlouvám se za překlepy, omlouvám se za obsah atp. Náruč teď budu střídat s psaním Game over, nezanevřela jsem na ni, na to mám Draca až příliš ráda. (perverse) Ohledně kapitoly... brambory jsem si (s)prostě nemohla nechat ujít, a... za ten zbytek mě nekamenujte. Slibovala jsem klíčovou roli, ...trochu jsem tedy zavířila s dějem, bylo už dusno, ale tím to tak nějak končí. Zdá se mi to (ale ne, nezdá) o ničem. Toť vše, a ty kameny vážně zahoďte...
Mimochodem kapitola věnovaná Carmen a Strigg, protože je má (nejen) Tritter rád. :)))
Mimochodem kapitola věnovaná Carmen a Strigg, protože je má (nejen) Tritter rád. :)))
Prolog, aneb moje oblíbená hra nejen skončila...
16. února 2008 v 23:47 | Ajja Pensivell
|
+Game over
Prolog
Už když mi bylo čtrnáct, tak jsem tušil, v čem je ten hlavní problém. Nikdy jsem ovšem nebyl ochoten to veřejně přiznat. Ono, zkuste se dobrovolně podepsat do této kolonky, to je přímo společenská sebevražda a tak trochu "nechutnost", jak by řekla naše vláda, ovšem bez grád.
Tuto jistě děsivou skutečnost jsem pochopil už tehdy, kdy jsem slyšel svého otce se takto nelichotivě vyjádřit k těmto vztahům.
Tehdy jsem si taky zakázal svoje city a potlačil jsem je kamsi do bot, vědom si toho, že to otci v životě nepřiznám.
Vzpomínám si, kolik nocí jsem prospal s tou samou vidinou otce, jak na mě s otevřenou pusou zírá a snaží si sám sobě namluvit, že to byl jen vtip. Blbý vtip. Jenže kdyby byl, tak bych tam sakra nestál a neříkal mu to, vystavujíc se jeho přísným očním bulvám. Zkrátka jak to říct..., takové vtipy se prostě nedělaj. Obzvlášť ne v naší rodině.
Tuto jistě děsivou skutečnost jsem pochopil už tehdy, kdy jsem slyšel svého otce se takto nelichotivě vyjádřit k těmto vztahům.
Tehdy jsem si taky zakázal svoje city a potlačil jsem je kamsi do bot, vědom si toho, že to otci v životě nepřiznám.
Vzpomínám si, kolik nocí jsem prospal s tou samou vidinou otce, jak na mě s otevřenou pusou zírá a snaží si sám sobě namluvit, že to byl jen vtip. Blbý vtip. Jenže kdyby byl, tak bych tam sakra nestál a neříkal mu to, vystavujíc se jeho přísným očním bulvám. Zkrátka jak to říct..., takové vtipy se prostě nedělaj. Obzvlášť ne v naší rodině.